Proč makrobiotika ?

14. června 2008 v 8:07 | poorfran |  zdravá výživa
Hlavní zásady makrobiotické stravy
Všechny dávné kultury kladly obdělávání půdy a výživu na první místo. Zabývaly se těmito dvěma oblastmi nejenom v rámci každodenního života, ale i v náboženství, literatuře a umění. Po tisíciletí tvořila vařená nebroušená zrna základní potravu. A bylo tomu tak v celém světě až do novověku. Například v Orientu byly hlavními potravinami jáhly a rýže. V Evropě pšenice, oves a žito. V Rusku a střední Asii pohanka, červené jáhly v Africe, na blízkém východě ječmen a v Severní a Jižní Americe to byla kukuřice.
Zajímavý je význam některých slov. Např. anglický výraz pro jídlo-meal-znamenal původně "mleté zrno". Japonský pojem gohan byl označením pro vařenou rýži. V Antickém světě byla léčba stravou v centru lékařského zájmu i praxe. O významu pšenice a ječmene, dvou nejdůležitějších obilnin starého Řecka psal Hippokrates dlouze ve svých spisech.
V díle "Tradice léčebného umění" vysvětluje: "A také vím, že i různá příprava chleba mí na tělo různý vliv. Je rozdíl mize chlebem z bílé mouky a chlebem z mouky, která obsahuje otruby. Mezi chlebem připraveným z pšenice prosévané nebo neprosévané. Je rozdíl jestli je zadělávám s malým nebo velkým množstvím vody, dobře nebo špatně prohněten, silně nebo slabě pečen a tak dále. Každý úkon má pozoruhodný vliv a působí jen jediným mu vlastním způsobem. Jak může někdo, kdo se těmito věcmi nezabývá a nechápe je, vědět něco o chorobách, které sužují lidstvo? Každý prvek v naší stravě působí na tělo člověka a jistým způsobem ho mění. A na těchto změnách je závislé celé lidské bytí…"
Dále v knize o výživě píše: "Nechť je potrava tvým lékem"
Z těchto všech slov a zákonů plyne nesmírná důležitost toho, co, kdy, kde a jak jíme.
Hlavními složkami lidské stravy v dnešní době je mouka (a to téměř zcela výhradně bílá), mléčné výrobky, maso, obrovské množství tuků, cukrů a soli, v mnoha případech také přemíra tekutin, ale také nevhodné nebo nevhodně zpracované druhy zeleniny a ovoce. V přírodě se nepřetržitě vyvíjejí jedny vývojové druhy v další. Rozsáhlý potravinový řetězec sahá od bakterií a enzymů až k plazům ptákům a nakonec k nejvyšší příčce - savcům včetně člověka. Vedle vývojového stromu živočišného stojí vývojový strom rostlinstva. Ten začal také u bakterií a enzymů a vyvíjel se dál až k dnes známým druhům ovoce a zeleniny a nakonec k nejvyšší příčce - jednotlivým druhům obilí. Protože vývoj jednotlivých druhů obilí šel ruku v ruce s naším vývojem, měly by obiloviny tvořit podstatnou část naší stravy. Zbytek stravy by měl být složen z rostlin vývojově starších. Může obsahovat pozemskou a mořskou zeleninu, ovoce, luštěniny, semena, ořechy a polévky, které ve svých fermentovaných složkách obsahují enzymy a bakterie, reprezentující původní formy života. Může se také doporučit 1-2 x za týden konzumace malé porce mořských živočichů. Mezi rybami a ostatním masem je veliký rozdíl. Ryby jsou od nás na vývojovém žebříčku velmi daleko, žijí v relativně ještě stále čistém moři a jejich energie, kterou nám předají není tak extrémně jangová jako u normálního masa.
Ve společnostech jako jsou různé kmeny domorodých indiánů a kde neznají rakovinu, je tento způsob výživy praktikován už od kojenecké a dětské výživy. Po dobu vývoje od oplodněného vajíčka, kdy je embryo vyživováno krví matky. A to v prostředí jež se podobá pravěkému moři, z něhož povstal všechen život. Po porodu je nejdříve hlavní potravou mateřské mléko. Později, když se dítě učí stát a chodit, je mateřské mléko vystřídáno celozrnnou potravou.
V roce 1945 zveřejnil zubní lékař Weston Price svou výzkumnou práci Nutrilon and Physical degenertion ( Výživa a fyzická degenerace ). Konstatoval v ní, že v průběhu své lékařské praxe nezaznamenal žádný případ rakoviny u severoamerických Indiánů, u Eskymáků, Polynésanů a australských domorodců. Tento muž a jeho spolupracovníci se pokoušeli lékařům a dalším lidem objasnit proč jsou přírodní národy v tropech, polárních krajinách a na ostrovech, stejně jako další kulturní národy nedotčené civilizací, imunní proti rakovině, srdečním chorobám a dokonce i proti zubnímu kazu. Po pečlivých pozorováních a na základě laboratorních testů došli k závěru, že rakovina má svůj původ ve stravě bohaté na cukr, bílou mouku a další rafinované potraviny. A ve stravě, která obsahuje nadměrné množství tuků a bílkovin. Když pronikly tyto potraviny do stravy primitivních společností, brzy se u nich vyskytla rakovina a další civilizační choroby.
Naši dávní předkové měli bezpečný cit pro jemnou a citlivou přírodní rovnováhu. To je zřejmé z výrazného poměru mezi rostlinnými a živočišnými potravinami, které se objevovaly v jejich stravě: konzumovali asi sedmkrát více rostlinné stravy než živočišné. Tento poměr přibližně odpovídá moderním geologickým a biologickým výzkumům, které stanovily poměr mezi vývojem života v moři a pozdějším vývojem na souši. Vývojový úsek života v moři činí 2,8 miliardy let a vývojové období suchozemské asi 0,4 miliardy let. Tedy poměr 7:1. Také stavba lidského chrupu odpovídá tomu jak vypadala přirozená lidská strava. Z našich 32 zubů je 20 stoliček a předstoliček určeno k drcení obilných zrn, luštěnin a všech semen. Čtyři řezáky slouží ke kousání zeleniny a čtyři špičáky k trhání živočišné potravy - včetně mořských živočichů. To znamená opět poměr 1:7 ve prospěch rostlinné stravy. Moderní obhájci masité stravy někdy uvádějí, že prastaré lovecké národy se živily masem mamutů, vysokou zvěří atd., ale nejnovější vědecké poznatky tato tvrzení vyvracejí. Zástupci kultury doby kamenné vyhledávali především divoké obiloviny a trávy, kořínky, drobné lesní plody a živočišnou stravou se živily jen málo a to když cítili potřebu. Ve vědecké rubrice časopisu New York Times z 15, května 1979, v obsáhlém článku o výživě pravěkého člověka se píše: "Nejnovější výzkumy a nálezy z oblasti výživových zvyklostí prehistorických kmenů napovídají, že vysoká spotřeba živočišné stravy v dnešní moderní společnosti převyšuje vývojově a historicky podmíněné a dané kapacity, které lidské tělo ke zpracování této potravy má. Z toho mohou vzniknout zdravotní problémy, zaviněné výživou. Například diabetes, vysoký krevní tlak, srdečně-cévní choroby a některé druhy rakoviny"
Názory obhájců masa naznačují, že člověk byl na počátku svého vývoje agresivním loveckým zvířetem, jež ke svému přežití potřeboval především maso. Nová zjištění a výzkumy se opírají o badatelské výsledky archeologů, o výzkumy opic a poloopic i nejbližších předchůdců člověka. Podle nich byli pravěcí lidé a jejich předchůdci více býložravci než masožravci. Na základě těchto studií se mohlo " na stole" prehistorického člověka nacházet během posledního miliónu let při nejmenším třikrát více potravy rostlinné než živočišné. V dnešní průměrné americké domácnosti je tomu přesně naopak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama